Dehydratace je nedostatek tekutin v těle. Ohrožuje především děti a staré lidi.

Diabetes mellitus II. typu neboli cukrovka druhého typu je civilizační choroba, která je vyvolaná špatným životním stylem a svoji roli zde hraje i dědičnost. Diabetes mellitus II. typu způsobuje nejdříve poškození ledvin a poruchy zraku. Léčba diabetu mellitu II. typu spočívá ve změně jídelníčku, dostatečné fyzické aktivitě a farmakoterapii.
Diabetes II. typu, neboli cukrovka 2.typu, je onemocnění, se kterým se v poslední době setkáváme stále častěji. Tvoří zhruba 90% všech diagnostikovaných případů cukrovky na celém světě a postihuje především jedince nad 45 let věku. V dnešní době se však s tímto onemocněním setkáváme již i u dětí a dospívajících. Diabetes mellitus 2.typu patří mezi takzvané civilizační choroby, jejichž výskyt jde ruku v ruce s pokrokem. Proto se především v euroamerické společnosti stává poměrně zásadním problémem. Za jeho vznik může hlavně nedostatek pohybu, špatné stravovací návyky, a z nich plynoucí nadváha.
Podstatou vzniku diabetu II.typu je relativní nedostatek inzulínu, hormonu, který je zodpovědný za přenos glukózy z krve do buněk. Narozdíl od diabetu I.typu je produkce inzulínu v Beta buňkách zachována, avšak je narušen rytmus vylučování tohoto hormonu, zejména pak po jídle. Zároveň je u diabetu II.typu přítomna tzv. inzulínová rezistence, kdy je citlivost tkání vůči inzulínu snížena. Proto hladina glukózy v krvi vzrůstá a vzniká takzvaná hyperglykemie. Příčina vzniku tohoto stavu není zcela objasněna, ale klíčovou roli hraje genetická zátěž, nesprávný životní styl, nedostatek pohybu, obezita, kouření,
Diabetes II.typu se zprvu nemusí nikterak projevovat a proto může být objeven náhodně při odběrech krve. Obecně však mezi příznaky diabetu II.typu patří vystupňovaný pocit žízně, vysoký příjem tekutin a časté močení. To je dnáno zvýšenou hladinou cukru v krvi, který na sebe váže vodu a dostává jí tak do moče. To vede k postupné dehydrataci pacienta spojenou s únavou a slabostí.Dále se diabetes II.typu projevuje nechutí k jídlu s následným hubnutím, poruchami vidění, či mravenčením různých částí těla.
V každé rodině, kde už se cukrovka vyskytla, mnohonásobně vzrůstá riziko onemocnění i pro ostatní příbuzné. Z toho vyplývá, že nezanedbatelnou roli při vzniku diabetu II.typu hraje dědičnost. Největší úlohu má však stále špatná životospráva. Díky ní se u těchto pacientů ve většině případů nacházejí kromě vysoké glykémie i jiné poruchy, jako je zvýšená hladina krevních tuků, kyseliny močové, vysoký krevní tlak a obezita. Ty pak významně podporují vznik komplikací diabetu, jako příklad jmenujme třeba srdeční infarkt, jehož riziko tak vzrůstá více než desetinásobně.
Stejně jako u diabetu I.typu se i zde setkáváme často s komplikacemi, které mohou u některých pacientů být prvním projevem onemocnění. Rozlišujeme akutní a chronické komplikace diabetu II.typu.
Velice závažnou komplikací diabetu II.typu je hyperglykemické kóma, pro které je typická vysoká hladina glukózy v krvi, dehydratace, porucha funkce ledvin a porucha vědomí. Tato komplikace začíná však jako slabost, pocit žízně a častým močením. Vzhledem k tomu, že se vyskytují i neurologické projevy a porucha vědomí, může se tento stav snadno zaměnit s cévní mozkovou příhodou. Hypoglykemické kóma je opakem předchozí komplikace a vzniká pří poklesu glukózy v krvi pod dolní hranici. Projevuje se sníženou výkonností, lsabostí, poruchami vidění, nebo i bušením srdce, třesem, pocením, ale i pocitem hladu.
Mezi chronické komplikace diabetu II.typu patří mikroangiopatie, kdy jsou poškozeny malé cévy a tudíž i orgány jako jsou ledviny, sítnice očí a nervové tkáně. Ledviny postupně ztrácí svojí funkci a stav pacienta může vyústit až v dialýzu, tedy náhradu umělou ledvinou. Poškození sítnice, tzv. diabetická retinopatie, vede k rozmazanému vidění a v konečných stádiích až ke slepotě. Diabetická neuropatie, tedy postižení nervů, které jsou postiženy nejčastěji nejprve na dolních a horních končetinách. To se projevuje pocity chvění, mravenčení,pálení, ale i bolestmi.Postiženy však mohou být i nervy míchy a orgánů, což se projevuje bolestmi břicha a průjmy.
Další významnou komplikací diabetu II.typu je tzv. makroangiopatie, kdy jsou poškozeny velké cévy aterosklerotickým procesem, tedy lidově nazývaným kornatěním tepen. Právě tento proces je u diabetiků totiž významně urychlen. Tyto komplikace vedou nejčastěji ke smrti pacientů s diabetem, jelikož se rozvíjí ischemická choroba srdeční, ischemická choroba dolních končetin a cévní mozkové příhody. Ve všech případech se jedná o nedostatečné prokrvení příslušných tkání. Na dolních končetinách se tak snadno tvoří i bércové vředy s možnou progresí v gangrénu a často i nutnost amputace nohy.
Stanovení diagnózy diabetu II.typu spočívá především ve zjištění zvýšené hladiny glukózy v krvi. Je však naprosto nezbytné, aby odběr krve byl prováděn nalačno. Pro potvrzení diagnózy se provádí tzv. oGTT test, tedy orální glukózový toleranční test. Ten spočívá v odebrání krve nalačno, následném podání roztoku glukózy ústy a opakovaném odebrání vzorku krve v 60. a 120 minutě po podání glukózy. Takto se testuje, zda je organismus schopen udržet normální hladinu cukru v krvi i po glukózové zátěži.
Diabetes II.typu je onemocnění, jehož léčba je velice náročná a vyžaduje spolupráci pacienta. Je třeba předem pacienta upozornit, že je léčba tohoto onemocnění doživotní. Léčba je vždy zahájena režimovým opatřením ve smyslu diety a snížení tělesné hmotnosti, včetně dostatečné pohybové aktivity. Poté se pacientovi nasazují tzv. perorální antidiabetika ve formě tablet. Užívají se léky ze skupiny biguanidů a derivátů sulfonylmočoviny. Později je však nezbytné přidat i injekční aplikaci inzulínu.
Výsledky pečlivého dodržování lékařských doporučení jsou u diabetu II.typu zcela prokazatelné. Především snížení tělesné hmotnosti je v léčbě cukrovky zásadním krokem. Vyskytují se i případy, kdy za takovýchto podmínek onemocnění téměř vymizí. Důležité je proto pevné odhodlání a vytrvalost v léčbě tohoto onemocnění. Řešení však stále představuje prevence, která se zaslouží o to, aby k rozvoji podobných potíží vůbec nedošlo.
Prevence diabetu II.typu spočívá především v dodržování zásad správného životního stylu, tedy hlavně dostatečná pohybová aktivita a příjem zdravé stravy. Tím se myslí omezení příjmu příliš tučných jídel a zvýšení příjmu ovoce a zeleniny. Nezbytný je také dostatečný příjem tekutin. Preventivně proti vzniku diabetu II.typu působí také zákaz kouření, abstinence alkoholu, vyvarování se nadměrnému stresu a udržování správné tělesné hmotnosti.
Diskuze