Dehydratace je nedostatek tekutin v těle. Ohrožuje především děti a staré lidi.

Transplantace jater je operace, která je zapotřebí v případě selhávání jater. Z toho vyplývá, že jde o život zachraňující chirurgický výkon. Po úspěšné transplantaci jater musí pacient dodržovat farmakologickou léčbu, která snižuje obranyschopnost těla. Jde o tzv. imunosupresiva, léčiva tlumící imunitní systém z důvodu zabránění odmítnutí darovaného orgánu příjemcem.
Játra jsou pro život zcela nezbytný orgán, jelikož jsou ústředním místem procesů látkové přeměny a jsou největší žlázou v našem těle. Kromě toho se významně podílejí na odstraňování pro tělo jedovatých a odpadních látek, vytvářejí důležité složky krve, slouží i jako zásobárna různých potřebných látek. K transplantaci jater je tedy nutné přistoupit v situaci, kdy dojde k selhání jaterních funkcí, které již nelze uspokojivě upravit jiným způsobem léčby. Transplantace jater je tedy jednoznačně život zachraňující chirurgický zákrok.
Transplantace jater patří mezi velice složité operace. První úspěšně provedená transplantace jater proběhla v USA v roce 1967. U nás byla poprvé provedena v Brně v roce 1983. I v dnešní době jsou však na tento zákrok zaměřená pouze dvě pracoviště v celé České republice, a to konkrétně právě brněnské Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie a pražský IKEM. Ne každý pacient se selhávajícími játry je však vhodný pro podstoupení této operace. K zařazení na transplantační listinu je potřeba splňovat určitá kritéria a naopak nesmí být přítomny kontraindikace. Kontraindikace znamená stav nemocného, který znemožňuje uskutečnění určitého léčebného zákroku. Mezi indikace k výkonu patří např. konečné stádium některých dlouhodobě probíhajících jaterních onemocnění závažně ovlivňujících jejich funkci, náhle vzniklé selhání na podkladě odumírání jaterních buněk, úrazy a nádory. Kontraindikací je poměrně velké množství, jmenujme tedy alespoň některé z nich:
Játra k transplantaci se získávají od dárce, kterým je jedinec s prokázanou mozkovou smrtí. Dárce musí být shodný s příjemcem v hlavních krevních skupinách, tedy v systému A, B, 0. Také hmotnostní rozdíl těchto osob by neměl být větší než 1/5. V dnešní době se provádí transplantace ortotopická, při které jsou vyjmuta játra nemocného z břicha a jsou nahrazena orgánem od dárce. Ten je umístěn na stejné místo, na kterém se nacházela játra původní, a jsou na ně postupně napojeny všechny cévy a žlučovody, které byly z jater předchozích odpojeny. Pacient je během celé operace ve stavu narkózy. Průběh zákroku musí být poměrně rychlý, jelikož játra nemohou být mimo tělo déle než 6−9 hodin. Po operaci je pacient přesunut na jednotku intenzivní péče, kde je bedlivě sledován několik dnů. Pokud se neobjeví žádné závažnější potíže, je přeložen na klasické oddělení, kde obvykle stráví 3−4 týdny. I po propuštění z nemocnice je však pacient nucen velice pečlivě užívat předepsané léky, tzv. imunosupresiva. Ta mají za úkol potlačovat obranyschopnost těla, aby nedošlo k rozpoznání nového orgánu jakožto cizí tkáně. Tehdy by totiž došlo k jejich zničení buňkami imunitního systému, čemuž se říká rejekce štěpu.
Úspěšná transplantace jater má ve většině případů za následek významné zlepšení kvality života nemocného. Pro velké množství pacientů znamená šanci na dlouhodobé přežití. Problémem však zůstává znovuobjevování nemoci, kvůli které došlo k selhání jater, především virové hepatitidy C či nádorů tohoto orgánu. Nedostatečný je i počet vhodných dárců, což se lékaři snaží řešit objevováním nových metod, při nichž například získávají část orgánu od dárců živých.
Funkce jater nelze doposud nijak nahradit, proto je u některých vážných onemocnění jater nutná jejich transplantace. Pacient musí po transplantaci počítat rovněž s jistými omezeními.
Diskuze