Jaterní onemocnění

Jaterní onemocnění

Játra jsou jedním z nejvýznamnějších orgánů našeho organismu a  jsou umístěná v břišní dutině, vpravo pod bránicí. Mají na starosti velké množství procesů, na kterých závisí osud všech dalších orgánů. Jsou centrálou metabolismu, ale i místem výroby mnoha důležitých látek například některých složek krve. Další látky se zde ukládají do zásoby a jiné odstraňují z krevního oběhu a pryč z těla. Nemoci jater jsou nejčastěji vyvolány infekcí, působením jedovatých látek jako například alkoholem či drogami, poruchami zásobení tkáně krví, vadami enzymů a nádory.

Projevy jaterního onemocnění

I pouhých 20 % celého orgánu je schopno plnit základní funkce jater pro dostatečné pokrytí potřeb zbytku těla. Mají tedy významnou funkční rezervu a kromě ní i nezanedbatelnou schopnost regenerace, což znamená, že umějí nahradit své poškozené buňky zdravými. V případě zvýšené zátěže je tento orgán schopen se do jisté míry přizpůsobit. Pokud však dojde k překročení únosné míry, buněčné pochody začnou selhávat. Jedním z nejvýznamnějších příznaků jaterních chorob je žloutenka. Jde o žluté zbarvení kůže, očního bělma i sliznice dutiny ústní. Může se objevit u všech onemocnění jater, ale stejně tak i u nemocí mimojaterních. Žloutenka je způsobena zvýšením hladiny bilirubinu v krvi o 100 až 200 procent vůči normálním hodnotám. Bilirubin je žlučové barvivo vznikající rozpadem hemu, tedy barviva červených krvinek. Mezi další příznaky onemocnění jater se obecně řadí únava, úbytek hmotnosti, nevolnost, plynatost, zadržování tekutin, zvýšená krvácivost, změny na kůži, změny mozkových funkcí a další. V důsledku zadržování tekutin dochází k rozvoji otoků dolních končetin a k nahromadění tekutiny v břišní dutině, odborně ascitu.

Typy jaterního onemocnění

Nemoci jater mohou být akutní či chronické. Akutní onemocnění často zmizí spontánně během několika dnů, ale nevýhodou je, že se zřídka objeví klinické příznaky, které by na onemocnění upozornily. Proto se ve většině případů jaterní onemocnění diagnostikuje až v chronických, závažnějších, stádiích.

Virové hepatitidy

Virová hepatitida je různými viry způsobené zánětlivé onemocnění jater. Rozlišujeme virovou hepatitidu typu A až G, ale nejčastějšími typy jsou hepatitidy A, B a C. Jejich výskyt je celosvětově velice vysoký.

• Virová hepatitida A je nejméně závažným typem zánětu jater, jelikož probíhá pouze akutně a téměř vždy se spontánně vyléčí. Přenáší se špinavýma rukama, kontaminovanou potravou a vodou. V rámci léčby je potřeba dodržovat dietu, vyvarovat se alkoholu a tělesné aktivitě. 
• Virová hepatitidy B je závažnějším onemocněním, která může probíhat akutně i chronicky. Přenáší se krví, pohlavním stykem, slinami a kontaminovanými jehlami. Proto jsou ohroženou skupinou narkomani. Virová hepatitida typu B často vzniká přechodem z neléčené akutní formy a její nebezpečí tkví v tom, že přechází v jaterní cirhózu, na jejímž terénu často vzniká zhoubný nádor jater. 
• Virová hepatitida C se přenáší krví, pohlavním stykem a přenosem z matky na plod. Může probíhat v akutní, bezpříznakové formě, ale udává se, že až 85 % případů je ve formě chronické. Často přechází v jaterní cirhózu a karcinom jater.  

Cirhóza jater

K rozvoji jaterní cirhózy dochází po dlouhodobém poškozování jejich tkáně, nejčastěji buď vlivem přítomnosti právě výše zmíněných virů, nebo dlouhotrvající nepřiměřenou konzumací alkoholu. Vzniku cirhózy většinou předchází "ztukovatění" jater, které má za příčinu poruchu metabolismu jaterní buňky. Tento stav je oproti cirhóze ještě vratný. Cirhóza jater znamená přestavbu jaterní tkáně, kdy odumírají jaterní buňky a jsou nahrazovány vazivem, které neumí nahradit funkci buněk jater. Tak dochází k postupnému selhávání funkcí jater. Na terénu jaterní cirhózy často vzniká i zhoubný nádor jater.

Dědičné onemocnění jater 

Některé dědičně podmíněné onemocnění jater, při nichž je porušen metabolismus bilirubinu uvnitř jaterních buněk, vedou ke skutečně výraznému zvýšení hladiny této látky v krvi. Jejich závažnost je však velice rozdílná. Patří sem např. Gilbertův, Criglerův-Najjarův či Dubinův-Johnsonův syndrom. Nepříliš dobrou prognózu mají onemocnění střídavá, jako je hemochromatóza a Wilsonova choroba. V prvním případě je ve tkáních těla, a samozřejmě i v játrech, ukládáno nadměrné množství železa, v případě druhém se hromadí měď. Tyto látky mají nepříznivý vliv na jaterní funkce, jelikož jsou pro játra škodlivé.

Nádory jater

Nádory jater nejsou bohužel nijak výjimečné. Zhoubné, maligní, nádory dokonce obsazují páté místo mezi všemi malignitami na celém světě. Zhoubný nádor jater, odborně hepatocelulární karcinom, vzniká až z 80 % na podkladě jaterní cirhózy. V jaterních buňkách dochází ke změnám genetické informace a tím i ke změnám jejich chování. Nádorové buňky se začnou nekontrolovatelně množit a růst, a tím zabíjí buňky zdravé. Bohužel se na něj přijde až při příznacích jaterního selhání, ascitu, žloutenky či anémie (chudokrevnosti). Prognóza tohoto onemocnění je velice špatná, udává se přežití řadově několik měsíců.

Prognóza jaterních onemocnění

Nejzávažnějším problémem, ve který mohou nemoci jater vyústit, je jaterní selhání. To je chorobný stav, při němž dochází k významnému snížení jaterních funkcí, především pak tvorby krevních bílkovin, srážecích faktorů a odstraňování jedovatých látek z organismu. V některých případech může selhání vzniknout velice rychle, kdežto jindy je jeho rozvoj spíše pozvolný. Všechna jaterní onemocnění je tedy potřeba velice důsledně léčit již od samého počátku a snažit se tak selhání předejít. Léčba totiž ani v dnešní době nemusí být vždy úspěšná. Nejhorší prognózu má zhoubný nádor jater.