Pneumonie

Pneumonie

Pneumonie je odborné označení pro zápal plic, který je nejčastěji způsoben bakteriální infekcí. Toto zánětlivé onemocnění postihuje každoročně stovky milionů lidí. V celosvětovém měřítku jde o velmi závažnou chorobu, které podlehne 3 až 5 milionů lidí každý rok. Existuje několik typů pneumonií lišících se především lokalitou, rozsahem a vyvolavatelem onemocnění. Podle toho pneumonie rozdělujeme do několika skupin. Rozlišujeme dva základní typy pneumonie: bronchopneumonii a lobární pneumonii. Oba typy mají některé společné rysy, v jiných ohledech se však výrazně liší. Třetí, zcela odlišnou formou pneumonie je tzv. intersticiální pneumonie, která nepostihuje plicní sklípky, ale vazivová septa mezi nimi.

Bronchopneumonie

Bronchopneumonie vzniká prvotně jako zánět průdušek (bronchitida), který později přechází do funkční plicní tkáně. To jest takové, která je přímo zodpovědná za výměnu plynů (kyslík a oxid uhličitý) mezi krví a vzduchem. Bakterie se do dýchacích cest dostávají ze vzduchu a ve stěně průdušek vyvolávají zánětlivou reakci. Zánět je obrannou reakcí organismu na poškození vyvolané nejčastěji bakteriemi nebo viry. Projevy zánětu jsou zarudnutí, otok, zduření a bolest. 

Příznaky a průběh bronchopneumonie

Bronchopneumonie probíhá zpočátku jako chřipkové onemocnění či bronchitida s typickými příznaky jako únavou, bolestmi svalstva, zvýšenou teplotou, schváceností a suchým dráždivým kašlem. Jakmile se začne infekce šířit z průdušek do plicní tkáně a plicních sklípků, vzniká pneumonie. Nejčastěji dojde k prudkému zhoršení stavu s vysokou horečkou. Vykašlávání hlenu může být s příměsí krve. Pro tuto pneumonii je typické ložiskové postižení plic, zánět vzniká pouze v okolí postižené průdušinky, zatímco zbylá tkáň zůstává nepoškozená. Ložiska jsou velká několik milimetrů, někdy však mohou splývat a vytvářet větší zanícené úseky.

Lobární pneumonie

Lobární pneumonie vzniká přímo v plicích, bez předchozího poškození průdušek. Zánět se volně šíří plícemi, ale vždy je ostře ohraničený okrajem plicního laloku. Postižená plicní tkáň je vyplněná zánětlivou tekutinou a buňkami, je těžká, tmavá a zahuštěná a svým vzhledem připomíná játra. Přítomnost tekutiny v plicních sklípcích zabraňuje výměně dýchacích plynů a pacient může mít problémy s dýcháním.

Příznaky a průběh lobární pneumonie

Lobární pneumonie má příznaky a průběh onemocnění, který je pro zánět plic specifický. Náhle se objevují vysoké teploty, schvácenost, dušnost, která může být doprovázena třesavkou či zimnicí. Nemocný vykašlává chrchel někdy s příměsí krve. Dále nemocný pociťuje bolest na hrudi, zhoršující se při hlubokém dýchání nebo kašli. Kašel je zpočátku dráždivý, později s vykašláváním hlenu. Pokud je pneumonie neléčená nebo je léčba nedostatečná, mohou se objevit i celkové příznaky jako bolesti hlavy, kloubů a svalů, nechutenství a zvýšená únava. Vzácně se mohou vyskytnout projevy nedostatku kyslíku jako zmatenost a cyanóza. Cyanóza je namodralé zbarvení kůže a sliznic, které je důsledkem nedostatku kyslíku v krvi. Postupně dochází k náhradě zánětlivé tekutiny vazivem a plíce tuhne. Lobární pneumonie se rozvíjí poměrně rychle a v příznivých podmínkách ustupuje do dvou týdnů.

Diagnostika a léčba pneumonie

Diagnostika zápalu plic se provádí pomocí rentgenu hrudníku. Na snímku pak vidíme světlý stín v místě lokalizace zánětu. Pokud je stín tvořen jednolitým rozsáhlejším ložiskem s ostrým okrajem, jedná se o lobární pneumonii. Vícečetná drobná ložiska naopak znamenají bronchopneumonii. Podle typu pneumonie a také podle vzniklých komplikací a celkového stavu organismu je pak možné odhadnout pravděpodobný vývoj nemoci. Kvůli zvolení vhodné antibiotické léčby je také nutné provést mikrobiologické vyšetření vykašlaného hlenu a zjistit původce pneumonie. Nejčastějším vyvolavatelem jsou bakterie, zejména pneumokok. Méně často se může jednat o další bakterie a viry, zcela vzácně také o mikroskopické houby. Někdy však může být příčinou zápalu plic chemické nebo fyzikální poškození plicní tkáně, například vdechnutí cizího tělesa nebo žaludečního obsahu. Pokud se nepodaří odhalit konkrétní příčinu vzniku, označuje se pneumonie jako idiopatická.

Závěrem o pneumonii

Pneumonie se často vyskytuje u novorozenců a dětí v prvním roce života, poté její výskyt klesá. U dospělých se vyskytuje většinou jako komplikace jiných závažných onemocnění, při oslabení imunity či vlivem stěhování do oblastí s jinými klimatickými podmínkami a podobně. I přes intenzivní antibiotickou léčbu umírá na pneumonii vysoký počet pacientů, především s poruchami imunitního systému, po transplantacích a ve vyšším věku. Rizikovým faktorem, který může významně přispět k rozvoji zápalu plic, je kouření cigaret. Při stanovení prognózy je důležitý věk pacienta, změny vitálních funkcí, rozsah a charakter rentgenového nálezu a výskyt vážných mimoplicních příznaků. Důležité je také očkování proti chřipce, které účinně snižuje počet onemocnění dýchacích cest, a to zejména u rizikových skupin.