Hyperaktivita

Hyperaktivita

Mluvíme-li o hyperaktivitě, máme na mysli většinou psychiatrické onemocnění nazývané v minulosti lehká mozková dysfunkce nebo lehká dětská encefalopatie. V poslední době se tato porucha značí zkratkou ADHD, což je z anglického attention deficit and hyperactivity disorder (nedostatek pozornosti a hyperaktivní porucha). Jak vidíte, není to tedy s hyperaktivitou a její klasifikací zdaleka jednoduché.

Hyperaktivita a její podstata

Co to vlastně hyperkativita je? Je to neschopnost delší dobu udržet pozornost na určitou aktivitu a nemožnost zůstat v klidu. Nejčastěji se hyperaktivita rozpozná v mladším školním věku. Učitelkám a učitelům začne vadit, že dítě nedává pozor na hodině, zapomíná na úkoly, ztrácí své věci, lítá od jedné činnosti k druhé, nudí se, když nemůže dělat to, co ho baví, má problém postupovat podle instrukcí, chce všechno dělat po svém, nedokáže sedět v klidu na místě, musí se vždycky pohybovat, vrtět, hrát si s něčím, ruší při hodině, musí neustále s někým mluvit, někdy je velmi netrpělivé. To, co si musí každý uvědomit, je, že takové dítě není zlobivé, ono za to nemůže. Hyperaktivita je nemoc, porucha v mozkové činnosti. Takové děti by se neměly trestat, musí se k nim přistupovat individuálně. I když kvůli nepozornosti mají horší prospěch, téměř všechny děti s hyperaktivitou mají vysokou inteligenci, což znamená, že s velkou mírou tolerance ze strany rodiny, školy a vrstevníků se mohou dále rozvíjet a uplatnit se v životě.

Příčiny hyperaktivity

Proč hyperaktivita vzniká? To se zatím neví, teorií je mnoho. Určitě hraje úlohu dědičnost - když je v rodině někdo s touto poruchou, je větší šance, že dítě bude postiženo. Existují teorie, které ze vzniku hyperaktivity podezřívají škodliviny, s nimiž se matka dostala do kontaktu během těhotenství, například cigaretový kouř, jedy proti hmyzu a plevelům. Dále by mohl hrát roli předčasný porod, umělá barviva v potravinách nebo i špatně fungující vztahy v rodině.

Hyperaktivita a její důsledky

S hyperaktivitou jsou často spojené poruchy čtení, psaní, počítání. Ty mohou přispívat k horšímu uplatnění ve škole, a měl by být na ně brán ohled při výuce uplatňováním speciálních pedagogických technik. Kromě poruch ve školních dovednostech se častěji vyskytují společně s hyperaktivitou některé duševní nemoci jako úzkosti, deprese, poruchy chování. Při zanedbání problémů mají děti vyšší riziko užívání návykových látek, jako alkohol, tabák, drogy.

Léčba hyperaktivity

Co dělat s dítětem s hyperaktivitou? Jde hlavně o pochopení problému hyperaktivity rodinou a pedagogy. Spíše než trestat dítě za neposlušnost je potřeba ho chválit i za menší úspěchy. Spolupráce s dítětem a jeho chování se mohou tímto postupem jednoznačně zlepšit. Konzultace s psychiatrem je velice nápomocná. Lékař může doporučit odpovídající psychoterapii u psychologa. Na psychoterapii se dítě (nejlépe v předškolním věku) naučí, jak může kontrolovat svoje pohybové nutkání, jak může zlepšit svou pozornost ve škole a jak se má správně učit. Tato terapie je nejpřínosnější v mladém věku, před nástupem do školy, aby hned od začátku mohlo dítě držet krok s ostatními ve třídě. Kromě psychoterapie existuje možnost léčby hyperaktivity léky, které jsou nejčastěji stimulační a fungují velice spolehlivě. Nejlepší je léčba kombinovaná, tedy psychoterapie a terapie léky.

Hyperaktivita a poučení na závěr

Až polovina dětí s hyperaktivitou má přetrvávající potíže i v dospělosti. Mají častěji problémy s alkoholem, drogami, vyskytuje se u nich sklon k agresivitě, k násilnému chování, kriminalitě, psychiatrickým nemocem. Hyperaktivita je nemoc, která se nedá vyléčit. Buď z toho dítě s postupem času takzvaně vyroste, nebo to má celý život. Dá se nicméně dobře léčit, potlačit projevy a s pomocí okolí může člověk žít smysluplný a normální život.