8Duben
2012
MUDr. Jiří Dyntr

Burkittův lymfom

8. Duben 2012 | MUDr. Jiří Dyntr
Burkittův lymfom
Nemoci

Burkittův lymfom je zhoubný nádor vycházející z lymfatické tkáně. Burkittův lymfom je nejčastěji lokalizován v oblasti dolní čelisti, méně často pak ve střevě, vaječníku, prsní žláze nebo ledvině. Nejčastější typ Burkittova lymfomu je tzv. endemický typ, vyskytující se téměř výhradně v Africe. Méně častý je pak tzv. evropský typ postihující kohokoliv bez rozdílu věku a pohlaví.

Burkittův lymfom

Burkittův lymfom je zhoubný nádor vycházející z mízní, neboli lymfatické tkáně, která je součástí imunitního systému. Ten má za úkol chránit lidský organismus proti infekci a dalším škodlivinám z okolí. Lymfatická tkáň je složena z lymfatických buněk a je zřejmé, že pokud dojde k narušení obranného systému organismu, může dojít k fatálním komplikacím nemoci. Buňky lymfatického systému jednak vytvářejí celistvé orgány, např. lymfatické uzliny, a dále jsou rozptýleny v dalších tělních orgánech a tkáních, včetně všech částí trávicího a dýchacího systému.

Nádor

Nádor vzniká tehdy, když se některá buňka či skupina buněk v lidském organismu vymkne kontrole a začne se nekontrolovatelně dělit a růst. Poté vznikají v těle nové útvary, které nebyly původně plánovány a bývají nazývané také novotvary. Lymfomy podobně jako jiné nádory dělíme na zhoubné a nezhoubné.

  • Nezhoubné nádory nejsou zpravidla životu nebezpečné, rostou v pouzdře a neohrožují okolní orgány. Důležité je, že nezakládají druhotná nádorová ložiska tzv. metastázy.
  • Naopak zhoubné nádory, jakým je Burkittův lymfom, rostou agresivně, prorůstají do okolních tkání a mohou zakládat metastázy, které jsou nejčastější příčinou úmrtí při nádorovém onemocnění.

Vznik Burkittova lymfomu

Pokud se lymfatické buňky vymknou kontrole a začnou se neomezeně dělit, hovoříme o rakovině lymfatické tkáně, neboli lymfomu. Nádory z lymfatických buněk se mohou vyskytovat v jakémkoliv orgánu, kde se tyto buňky nacházejí. Burkittův lymfom je nejčastěji lokalizován v okolí dolní čelisti nebo jiné kosti obličejové části lebky, méně často pak ve střevě, vaječníku, prsní žláze nebo ledvině. Vyskytuje se téměř výhradně u dětí a mladých dospělých a z celého světa se s ním nejčastěji setkáme v rovníkové Africe.

Typy Burkittova lymfomu

Africký typ se vyskytuje prakticky pouze v Africe. Postižení čelisti je mnohem častější než u zbylých dvou forem a byla prokázána jeho spojitost s infekcí virem Epstein-Barrové. Virus Epstein-Barrové, zkratkou EBV, patří do početné skupiny herpetických virů, které jsou například původcem oparu rtu či planých neštovic. EBV je kromě Burkittova lymfomu zodpovědný také za infekční mononukleózu. 

Evropský typ se označuje jako sporadický a na rozdíl od Afrického typu se vyskytuje všude na světě. Postihuje děti i dospělé a nejčastěji poškozeným orgánem je v tomto případě střevo.

Burkittův lymfom spojený s imunodeficitem se obvykle se vyskytuje u pacientů se sníženou imunitní odpovědí, především u lidí nakažených virem HIV a u lidí po transplantaci orgánu, kterým jsou podávány léky na tlumení imunity.Těmito přípravky se zajišťuje, aby imunitní systém příjemce transplantovaný orgán neodmítnul jako cizorodý materiál. Bývá často první příznakem AIDS.

Projevy Burkittova lymfomu

Burkittův lymfom je zhoubné onemocnění postihující časteji mladistvé. Při něm dochází k nádorovému postižení mízních uzlin v zadní části břišní dutiny, k poškození břišní stěny a případně i sřev. To se projeví bolestmi břicha, zvětšujícím se břichem, krvácením do střev, poruchou průchodnosti střev a selháním ledvinných funkcí. Navíc pacient trpí vysokými horečkami, nevolností a zvracením.

Diagnostika Burkittova lymfomu

Diagnostika Burkittova lymfomu je náročná, jelikož se na toto onemocnění často v první řadě nepomýšlí z důvodů klinického obrazu, který se vyskytuje i u řady jiných chorob. To znamená, že pouze z klinických projevů nemůžeme usuzovat na toto onemocnění. Nezbytně nutným vyšetřením pro stanovení diagnózy Burkittova lymfomu je biopsie, tedy odebrání vzorku tkáně tenkou jehlou zavedenou do zvětšených uzlin na povrchu těla.V případě zvětšení uzlin v dutině břišní je nutné odebrat vzorek tkáně operační metodou. Pro rozsah nemoci je důležité provést CT hrudníku a dutiny břišní, rentgen plic a ultrazvuk břicha. U Burkittova lymfomu je významnou a cennou metodou tzv. PET. Jedná se o pozitronovou emisní tomografii, která umožňuje zvýraznění oblastí těla, ve které je zvýšená metabolická aktivita, jako to bývá u nádorů.

Léčba Burkittova lymfomu

Pouhým okem ani pod mikroskopem nelze jednotlivé typy Burkittova lymfomu od sebe rozeznat. Všechny tři totiž mají velmi podobný vzhled a jsou tvořeny stejnými nádorovými buňkami. Proto i léčba je u všech tří typů obdobná. Pro léčbu Burkittova lymfomu se používá tzv. chemoterapie, tedy podávání agresivních chemických látek, které ničí všechny rychle se dělící buňky. Velkou nevýhodou těchto přípravků je, že kromě nádorových buněk zahubí také pohlavní buňky a buňky sliznic. Poté dochází k poškození kůže a vlasů a také k poruchám funkce imunitního systému. Takto léčení pacienti pak přicházejí o vlasy, mají problémy s početím dítěte a trpí častými bakteriálními, virovými i kvasinkovými infekcemi. Navíc účinnost léčby závisí na stádiu, ve kterém je nádor rozpoznán. Pokud je navíc odpověď na léčbu příliš rychlá, mrtvé buňky jsou uvolněné do krevního oběhu a mohou pacientovi způsobit mnoho nejrůznějších komplikací. K dalším metodám léčby patří ozařování nádoru, podávání látek podporujících funkci imunitního systému, transplantace kostní dřeně a v neposlední řadě také chirurgické odstranění nádorového ložiska.

Prognóza Burkittova lymfomu

Průměrné pětileté dožití od rozpoznání nádoru se u pacientů pohybuje kolem padesáti procent, takže přibližně polovina pacientů umírá do pěti let na následky nádorového růstu. I když Burkittův lymfom patří mezi agresivní a nebezpečné nádory, v našich zeměpisných šířkách se vyskytuje velmi výjimečně, a tak je setkání s ním spíše raritou.

Související články

Vložit příspěvek